Michaelova aura.

17. dubna 2012 v 13:19 |  Michael.


Valmai: Jonathane, lidé hovoří o energii okolo Michaela; o světle. Cítil jsi ji někdy?

Jonathan Sugarfoot Moffett: Neustále, pokaždé, když jsem s ním byl. Takhle víte, že jste v přítomnosti někoho velikého, někoho mimořádného. Jen si spočtěte fanoušky a lidi a to množství, které ho po celém světě miluje. Je to jeden muž milovaný tolika... CNN uvedla, že v odlehlých částech světa po něm truchlila více než miliarda lidí, stejně tak jako ve známých oblastech. Jaký jiný člověk může přitáhnout tolik lítosti a tolik bolesti z jeho ztráty? Michael měl něco výjimečného, záři, a když jste byli v jeho přítomnosti, celá místnost se změnila.

Lidé říkali, "Michael přichází" a každý byl nervózní. Když jste ho spatřili, dokonce i když jste jen věděli, že přichází, něco jste cítili, jakoby brnění. Jen sledovat ho, jak prochází dveřmi, bylo, jako by se všechny molekuly ve vzduchu zastavily a vy jste je mohly posunout prstem; chytit je. Jako kdyby jste spatřili to nejmenší smítko; mohli jste ve vzduchu vidět molekuly, když Michael vešel do místnosti. Změnil je; molekulární strukturu vzduchu. A to je rovnice toho, co se stalo, když Michael vešel a všichni v místnosti to cítili a věděli. Jejich postoje a osonosti se změnili. Zpozorněli a vždy řekli: "Něco na něm je. Když přijde, znervózním. Něco cítím!" Slýchával jsem to pořád dokola a říkal jsem, "Já vím, já vím, už to cítím třicet let."

A on byl tak příjemný; prostě jen něco s jeho obrazností. Každý vyzařuje jinou frekvenci a Michael měl ten nejvyšší stupeň energie, jaký si myslím, že může být, aniž by byl z jiného světa. Jeho dar a jeho lidskost ducha byli tak silné, obrovské a hluboké. Byl to jiný člověk než většina z nás; než my všichni. Působil na každého, kdo k němu přišel, od světových vůdců po obyčejné lidi, od dětí k dospělím, k babičkám. Co si pamatuju, úplně každý, kdo u něj byl, řekl, že něco cítil.

A proto lidé plakali. Lidé rozhodně plakali. Seděl jsem na pódiu a sledoval, jak jdou k zemi, jako kdysi ve středověku, kdy lidé umírali na mor. Viděli jste, jak zvedají těla, kterým se houpali ruce a nohy, točila se jim hlava a oceán lidí s rukama nad hlavou je posunoval do předu, k bráně. Tam byla řada záchranek... pět, deset. Byli tam nosítka a lidé ty omdlené po jednom sunuli dopředu; někdy to bylo množství lidí, co se dostávali k záchranářům. Dávali jim čichací sůl a pokoušeli se je oživit. Někteří lidé byli úplně mimo, v bezvědomí, víte, jako že v nich nebyl žádný život, a to jen proto, že byli na stadionu s Michaelem. Já tam vzadu seděl a žasnul nad tím. Byla to ta nejsilnější věc, jakou jsem viděl, a dělo se tak kvůli jednomu muži uprostřed pódia. Kvůli němu všichni omdlívali; ženy i muži. To je síla a Michael to věděl. Věděl, že byl obdarován něčím výjimečným za nějakým cílem; sjednotit svět a sjednotit lidi.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama